Historický projekt „Anhalter Bahnhof. skladba 1“
Naše skupina
Historický projekt „Anhalter Bahnhof. skladba 1. místo kde žijeme.“ je pracovní skupina sdružení Möckernkiez. Naším cílem je připomenout pohnutou historii bývalého nádraží Anhalter Bahnhof. Za nacistického režimu odtud byli berlínští Židé deportováni do terezínského ghetta tzv. transporty seniorů.
O projektu
Dali jsme si za cíl vytvořit v naší čtvrti Möckernkiez vzpomínkové místo. Odkazuje na „místo kde žijeme“. Chceme povzbudit návštěvníky našeho pietního místa k zamyšlení, informovat o historických souvislostech a vyzvat k interaktivní účasti. Naším projektem se připojujeme k historické odpovědnosti Berlína za antisemitské zločiny a zároveň vytváříme kulturní paměť „místo, kde žijeme“.
Touto prací dáváme jasně najevo, že i v našem okolí jsou stopy nacistického režimu – koleje, které vedly ke smrti, když výhybka vystavená v naší rezidenční čtvrti určovala směr jízdy do Terezína. Tato historická památka tvoří centrum našeho pietního místa.
Rekonstrukce instalace „Dvě koleje“ v sousedním parku Gleisdreieck uzavírá kruh mezi nuceným odchodem, transportem po kolejích, které dodnes existují, a příjezdem deportovaných do terezínského ghetta.
Historický kontext
V roce 1933 začal nacionálně socialistický režim marginalizovat, zbavovat, pronásledovat a vyhánět z Německa židovského obyvatelstva. Ti, kteří nebyli schopni nebo ochotni opustit zemi včas, byli deportováni. Aby se Německá říše stala „osvobozenou od Židů“, nacistické vedení označovalo deportace Židů, které začaly po celé říši na podzim 1941, jako „přesídlení“ na „východní území“, např. do vyhlazovacích táborů v Polsku.
Od června 1942 do března 1945 bylo ke 116 pravidelným vlakům deportovaných Židů připojeno 116 pravidelných vozů 3. třídy. Zatímco ostatní cestující vlakem cestovali do práce nebo na dovolenou, pro téměř 10 000 Berlínanů cesta končila v terezínském ghettu.
Mnozí starší němečtí Židé uzavřeli takzvané kupní smlouvy a převedli velké částky, někdy i celý svůj majetek, nacistickému státu. Doufali, že získají slíbené místo v „domově důchodců a pečovatelských domech“ a vyhnou se tak transportům na Východ. Teprve v terezínském ghettu si uvědomili, že byli podvedeni.
Celkem bylo do Terezína deportováno přes 140 000 mužů, žen a dětí. Zemřelo zde více než 33 000 vězňů, především kvůli nesnesitelným životním podmínkám. Přibližně 88 000 vězňů bylo deportováno do vyhlazovacích táborů.
gefördert durch den Berliner Senat
